Desatero sportovního fotografa

 

Rád bych zde jako profesionální fotograf věnoval několik řádků každému z Vás, kdo by rád posunul kvalitu svých sportovních fotografií ještě o kousek dále. Spousta z nás se totiž při fotografování věnuje fotografii faktické a dokumentační. Považujeme za absolutně důležité zdokumentovat každého závodníka, vyfotit každý gól, zdokumentovat vítěze mířícího do cíle. To je asi naprosto běžné uvažování, které nás časem uzamkne do stereotypu.  Následkem toho se v lepším stává, že máme naprosto stejné tuctové fotografie jako dalších dvacet fotografů. Bohužel naše fotografie již pravděpodobně nikoho nezajímají, protože už v průběhu závodu byly zveřejněny na v hlavních internetových zpravodajstvích. Účelem tohoto článku je zamyslet se nad sportovní událostí a vyfotografovat jí zcela jinak – reportážně. Článek nepojednává o technických nastaveních a finanční náročnosti na techniku sportovního fotografa, ale spíše o zažitých klišé sportovní fotografie.

 

1)    Důležitost přípravy. Na rozdíl od „ultraprofíků“, kteří během jednoho dne objedou 5 sportovních událostí, aby uspokojili poptávku své šetřící redakce, my budeme fotografovat pouze jednu akci. K tomu bude probíhat pravděpodobně o víkendu, takže máme týden času se řádně připravit. Důkladná příprava je nesmírně důležitá. Prostudujme pravidla daného sportu, koukněme do pravidel pro případné získání akreditace a pohybu po sportovišti, prostudujme letecké mapy, použijme streetview, omrkněme počasí. Doma nad papírem si nakresleme naše kompoziční nápady na fotografování. Realita pak bude o kousek jiná a vždy nás překvapí, ale s nápady v hlavě se fotografuje vždy lépe.

 

 

2)    Zapomeňme na dokumentaci, buďme na volné noze. Další velký rozdíl od redakčních fotografů. Oni musí svým redakcím odeslat a zdokumentovat zajímavé situace – góly, vítěze, slavné sportovce – řádně otagovat sportovce atd. My tímto limitováni nejsme. Užijme si tuto volnost dosyta. Můžeme fotografovat zajímavě zbarveného závodníka s číslem 1423, nejpomalejší auto v závodním poli. Záleží pouze na naší fantazii a preferencích. Jsem si například skoro jistý, že než tuctový snímek dojíždějícího vítěze závodů, bude daleko zajímavější v detailu slza dojetí skalního fanouška, který dojezd pozoruje.

3)      Překonejme vlastní lenost. Vlastní pohodlnost je jedna z největších překážek kvalitní reportáže. Je to první překážka, která Vám komplikuje fotografování. Může se totiž stát, že pro velké vedro, déšť, sněžení a cokoliv prostě raději zůstanete doma. A přitom by tyto nevšední podmínky pomohly k opravdu zajímavé a netradiční reportáži. S leností bojujeme asi všichni. Určitě si vybavíte typický obrázek automobilových závodů (rally i okruh) kde sedí na rozkládací židličce fotograf s teleobjektivem a cvaká jedno auto za druhým. Na konci sbalí vybavení do kufru a odjede. To rozhodně není reportážní a už vůbec ne atraktivní způsob fotografování sportovní reportáže. Rád například vzpomínám na loňský zápas Viktorie Plzeň za hustého sněžení - považuji osobně za svou nejpovedenější fotbalovou sérii. Pokud to akreditační či jiné provozní podmínky dovolují, nefotografujte z jednoho místa. Snažte se z každého místa, i když Vám přijde sebe víc atraktivní, udělat pouze jednu fotografii. Stojí to úsilí vylézt na kopec a zase dolu pro jednu fotografii, výsledek však mnohdy stojí za to. Udělejme vše proto, abychom fotili podél celé trati, nebo z mnoha míst na stadionu, z diváckých pozic i z míst určených pouze pro fotografy. Pozorujme ostatní fotografy profíky, jaký místa si zabírají po většinu závodů a jděme si do těchto míst také jednu fotografii udělat. Pravděpodobně se jedná o atraktivní místo, které dodá naší série šmrnc.

 

 

4)     Pestrost – Střídání vybavení, střídání ohnisek, clon a časů. Velmi úzce souvisí s předcházejícím bodem a naší leností. Pozorujme závod i dění okolo. Střídání objektivů přestože mám většinou s sebou dvě těla, je na sportovišti jedna z mých nejméně oblíbených činností a platí to i mimo sport. Nejen, že na to nejsou ideální podmínky, ale většinou ani není čas, protože máte pocit, že Vám unikne něco zajímavého. Naučme se měnit objektivy a ohniska. Mezi „profíky“ platí často takový opakující se nešvar. A to fotit pouze s objektivy, které mají pouze oni (vzhledem k ceně si je ostatní nemohou dovolit) a leze jim naprosto unikátní výstup. Typicky to je teleobjektiv 300 či 400 mm na plnou díru 2.8 – 4.0. My však chceme udělat pestrou reportáž a tak se snažíme použít všechna možná ohniska. Zpravidla platí, že široká ohniska se dobře využívají pro fotografování hodně zblízka a také se hodí pro podhled, nadhled a záměrné zkreslení perspektivy. Většinou se s širokými ohnisky fotí na clony okolo 7.1, kdy máme vše na fotografii krásně ostré. V případě, že máme fotoaparát s FF snímačem, lze efektivně využít i záměrně nízké clony. Naproti tomu teleobjektiv se typicky používá směrem vodorovným či kolmým a to na hodně otevřenou clonu. V naší sérii by také neměly chybět hrátky s dlouhým časem (popř.panning), pomocí kterých se dají vykouzlit krásné více či méně abstraktní „mazanice“. V takovém případě platí, že čím je scéna barevně pestřejší a členitější, tím lépe. Speciálně kvůli těmto hrátkám je dobré s sebou nosit ND filtry či dva polarizační filtry.

5)    Detaily. Naši sérii rozhodně okoření detaily. Záleží jen na nás, jestli si zvolíme tkaničky bot, ojetou pneumatiku, odraz akce ve slunečních brýlích krásné slečny či rozházené kelímky na sportovišti. Tyto detaily nás pasují na opravdové profesionály, kteří mají celou akci tak v malíku, že mají ještě čas vyhledávat takovéto originální záběry. Tyto záběry si to chce pečlivě připravit a rozhodně nejdou pořídit náhodnými cvaky.

 

 

6)      Fotíme do sérií. Toto je způsob jak zachytit opravdu vděčné momentky. Bohužel to vyžaduje od nás trochu jiný přístup k fotografování, než jsme zvyklí. Máme ve zvyku šetřit závěrky svých opečovávaných přístrojů a tak nás každý cvak navíc mrzí. Také čas strávený u počítače (který už je tak dost dlouhý) bude o něco delší. Pokud dokážeme tuto vlastní vnitřní filozofii změnit a začneme fotit do sérií, z nichž pak vybereme ten správný okamžik, naše fotografie se posunou o hezký kousek dál.

7)  Protisvětlo, blesk. Hledáme scény, kterým jsme se vyhýbali. Fotografujme proti slunci a nedělejme si těžkou hlavu se světelnými prasátky na fotografii. Fotografujeme sportovní reportáž, nikoliv portréty, takže tady jsou nároky na světelná prasátka zcela jiné. Fotografie v protisvětle, pokud správně exponujeme, jsou krásné a dlouhé stíny směrem k nám působí také dobře. Můžeme si pomoci externím bleskem, který vrátí kresbu do podexponovaných míst. Ideálním pomocníkem může být také dálkově odpalovatelný blesk, který namíříme proti obličeji míjejícího sportovce. Externí blesk nám bude také pomocníkem v době, kdy se slunce neukáže, nebo budeme fotografovat ve složitějších světelných podmínkách. Blesk je ideální pomocník v podstatě vždy, ale je dobré pamatovat na to, že je to dobrý sluha, ale špatný pán. Stále častěji ho používám, byť třeba s velkými kompenzacemi záblesku.

 

8)      Vizitky a prodání své práce, rychlost sdílení. Důležitou součástí naší prezentace je také to, aby naše fotografie viděli a případně hodnotili další a další noví lidé. Kdyby naše fotografie stále chválila jen naše parta kamarádů, za chvíli by nás to přestalo nejen bavit, ale hlavně bychom začali degradovat. Proto je důležité v místě fotografování rozdávat téměř na potkání své vizitky, po skončení akce „obtěžovat“ našimi fotografiemi facebookové stránky sportovců a také akcí samotných. Sdílení Vašich fotografií známým sportovcem Vám udělá nemalou službu, protože si na Vás příště mohou vzpomenout a udělat Vám nějakou zajímavou nabídku. Důležité je rychlé sdílení, ideálně ještě tentýž den, kdy se na to chtějí účastníci akce podívat, protože ji mají ještě živě v paměti.

 

 

 

9)     Softwarové úpravy a ostrost. Nepodceňujme softwarové úpravy. Je důležité, aby celá naše série budila ucelený dojem, co se týče barevnosti fotografií. Není nic horšího, než série, kde jsou černobílé fotky, sépie, silně přesaturované i silně podsaturované fotky či ještě nějaké další přihlouplé filtry. Snažme se držet si nějaký rukopis. Co má být černé ať je černé, co bílé ať je bílé – platí zejména u zimních sportů. Špatně zaostřené fotografie již v PC nedoženeme žádnými úpravami a softwarově doostřovat neostré fotografie je hnus. Doporučuji například lehce přisaturovávat fotky s dlouhými časy. Musíme se prostě smířit s dobou a trendem, kdy se z fotografií více a více stávají obrázky vykreslující krásnou iluzi.

10)  Celkový počet fotografií. Velký rozdíl od dokumentace, kdy chce každý závodník či hráč mít deset svých fotografií.  My toto neřešíme. Kdo nebo co se objeví na našich fotografiích, je pouze na nás. Má rada zní, že abychom si udrželi vysoký standard a kredit. Proto prezentujme jen ty nejlepší a nejostřejší fotografie. Často se totiž stává, že nás k některým fotografiím pojí pouze osobní pouto, které žádný prohlížející divák nezná a proto ani nepochopí. Nikoho nezajímá, že jsme na tu fotografii čekali dvě hodiny, vyškrábali se na nejvyšší kopec, nebo že je to nejlepší ze série mnoha fotografií. Pokud nebude expo+kompo kvalitní, neměla by se v našem výběru vůbec objevit. Celkový počet z jedné sportovní události by měl být přibližně 15 – 20.

 

Věřím, že Vám toto desatero pomůže stát se lepšími sportovními fotografy a pokud se Vám líbí, že budete sdílet odkaz na tento článek J