První zářijový víkend jsem si od společnosti Canon Česká republika zapůjčil k testu bezzrcadlovku Canon EOS R. EF-EOS R redukcí, bateriovým gripem a monstrózním objektivem Canon RF 28-70 f/2. Fotoaparát jsem dále testoval se starým teleobjektive Canon 300 mm f/4 a Canon 85 mm f/1.8 a objektivem Sigma ART 85 mm f/1.4. Tuto sestavu jsem se rozhodl otestovat v různých podmínkách při fotografování domácích kocourů a následně při ostrém fotografování svatby v praxi.
Při výročí 8 let od doby kdy jsem začal podnikat jsem se rozhodl malinko ohlédnout za tím jakých těch 8 let vůbec bylo a napsat alespoň v několika bodech malé paměti.
Od roku 1999 jsem získal první zkušenosti s digitálním fotoaparátem, to jest doba, kdy o něm většina lidí vlastně ani moc neslyšela nebo jej ještě na vlastní oči ani neviděla. Ano, přesně taková byla doba před 20 ti lety. Fotografování jsem miloval od mala a také jsem se mohl účastnit několika vyvolávání fotografií (děda, táta).
Po té jsem začal fotit s první zrcadlovkou Canon 450D a pak už to nabralo rychlý směr. Přestože jsem pravidla kompozice a další neznale přehlížel, fotografování mě opravdu bavilo a tím, že jsem začal plně používat manuální režim tak jsem se chtě nechtě musel posunout :) Rád bych poděkoval zejména své manželce Klárce, která mě k profesi profesionální fotografa postrčila a dodala mi potřebný impulz a odvahu zároveň.
Když se nyní za těmi 8 lety ohlédnu, vidím za nimi desítky svateb, desítky kurzů fotografování v zoologických zahrad a stovky spokojených lidí :) A to je asi ten nejsilnější motor v tom pokračovat dále, i když dnes fotí v podstatě každý kdo má mobilní telefon. Takže vlastně každý.
Neberte tuto sumarizaci jako článek k nějakému způsobu vychloubání se, ale například jako odrazový můstek pro jiné začínající fotografy.
8.9.2019 jsem byl přizvaný k testování fototechniky Canon v rámci Světového poháru na divoké vodě.
Protože jsem asi týden nazpátek testoval Canon Eos R, rozhodl jsem se vyzkoušet technické maximum sportovního fotografa - tedy set Canon 1DX MARK II a Canon EF 400 mm f/2.8 L IS II USM.
Každý kdo někdy fotil zrcadlovkou jedničkové řady mi dá asi za pravdu, že bleskurychlá odezva při namáčknutí spouště je ohromující a složité tlačítkové ovládání oproti například pětkovým modelům je velmi deprimující (alespoň ze začátku).
Rád bych poděkoval za pozvání společnosti Canon Česká republika.
Jednoho dne mi zavolala Radka, jestli bych jí a jejímu budoucímu manželovi nemohl přijet nafotit svatbu do blízkosti Mníšku pod Brdy, protože fotograf, který tam standardně fotí má termínovou kolizi a protože fotí další svatbu hned po jejich svatbě, takže by se jim nemohl pořádně věnovat.
Svatba v areálu Skalka je opravdu hezkým místem pro uspořádání svatby. Na místo jsme se s budoucími manžely jeli podívat asi 14 dní předem a místo zkrápěl příjemný letní deštík. Už při letmé návštěvě jsme si vyhlédli několik zajímavých míst k fotografování.
V den svatby zde ale panovalo úplně jiné počasí a extrémně silné letní polední slunce, díky kterému se nejen fotograf, ale i oba hlavní hrdinové této svatby místy lehce zpotili.
Svatba se nesla v příjemné duchu a níže si můžete prohlédnout několik vybraných fotografií.
Anča s Jirkou chtěli mít jistotu toho správného svatebního fotografa. Proto se rozhodli vyzkoušet moji nově nabízenou službu "Svatební fotograf na zkoušku".
Ukázalo se, že jde o velmi sympatický pár se kterým byla i pro mne radost spolupracovat. Fotografování na zkoušku proběhlo na nedaleké vyhlídce a oba utvrdilo ve správné volbě svatebního fotografa.
Svatba probíhala v malé vesničce poblíž Hořovic a nesla se ve velmi přátelské atmosféře venkova. Obřad proběhl na louce a budoucím pozemku novomanželů. Hostina v místní hospůdce a po posilnění dobrým jídlem jsme vyrazili pořídit ještě několik fotek ven. K večeru nemohl chybět první novomanželský tanec a krájení dortu.
Když mě oslovila paní Dominika s tím, jestli bych jim mohl fotografovat svatbu na Točníku, měl jsem z toho radost. Je to příjemné místo, zřícenina nedaleko Hořovic.
Na předsvatební schůzce jsme probrali vzájemné představy naší spolupráce a šlo se na věc.
S tímto mladým párem byla bezproblémová spolupráce a tak snad jen mimo velkého vedra fotografování nic neznepříjemňovalo.
Škoda jen, že na Točníku nebylo více času na aranžované fotografie novomanželů. Jako skvělou volbou pro svatební hostinu se opět ukázal Hostinec u Vrbů ve Stašově.
Když mě Marie telefonicky kontaktovala, jestli bych vyfotil jejich svatbu poblíž Prahy, udělalo mi to radost. V okolí Prahy je velmi těžké dát zákazníkům vědět, že vůbec existuji. Placené reklamy ve vyhledávačích relativně znemožňují se nějak zviditelnit. O to více mě potěšilo, když mi Marie řekla, že mě vyhledala na základě vysokého hodnocení a kladných recenzí a samozřejmě kvality fotografií. To mi udělalo opravdu radost.
Zadání fotografování bylo řekněme poměrně nestandardní. Znělo nefotografovat žádné přípravy, nefotit žádné aranžované fotografie. Nafotit pouze obřad a hostinu.
V duchu hesla náš zákazník náš pán jsem tuto zakázku zrealizoval.
Velmi mě potěšilo, že Marie si při předávání fotografií nemohla vynachválit můj přístup a profesionalitu.
